Voda pokrývá asi 70 % zemského povrchu. Průměrná hloubka oceánů je 4000 m.

Sladká voda tvoří pouze polovinu vnitrozemských vod (Kaspické moře, Aralské jezero). Řeky a jezera tvoří jen 2% sladké vody, ostatní  sladká voda je v ledovcích polárních čepiček. Jezero Bajkal obsahuje 20% veškeré jezerní vody na Zemi a je hluboké až 1620m. Největší vodní plochu mají Velká severoamerická jezera.

Díky koloběhu vody je na pevnině sladká a v mořích slaná voda. Mořská voda se odpařuje, sůl zůstává, vodní pára je odnášena nad souš, kde se zhušťuje v mraky a v podobě srážek padá na kontinenty. Voda na kontinentech se shromažďuje v řekách a je odnášena zpět do moře.

Voda dopadá na souš v podobě vody destilované, ale při styku s pevninským prostředím se rozpouštěním solí obohacuje a v řekách odchází do moře,kde se soli stále více koncentrují.

Nerovnoměrné zásobování pevniny vodou :

a)    suché  teplé oblasti – voda se více odpařuje než  dopadá srážek

b)    studené oblasti – voda se hromadí  ve formě ledu a sněhu

c)     mírné zeměpisné šířky – nejideálnější  rovnováha

Malý koloběh vody.

Srážky se hromadí  také  na úbočí hor orientovaných k moři, jsou zadržovány pralesy a hustým rostlinným porostem. Déšť dopadá na listy rostlin nebo až k jejich kořenům. Činností rostlin vzniká humus, který je schopen zadržovat velké množství vody, která na jeho jemných částečkách ulpívá. Voda putuje do tkání rostlin, odpařuje se a zpět zavlažuje pevninu. Rostliny dokáží vytáhnout vodu až do výše 200m. Velký strom za den odpaří stovky litrů vody. Tropické pralesy odpařují 7O% srážkové vody. Lesy a rostlinné porosty výrazně zmírňují kolísání klimatu.

Pevninské vody.

Lužní lesy.

Lužní lesy vznikají pravidelným zaplavováním lesů kolem  řek (např. doba tání, spodní voda je závislá na stavu hladiny v řece –stoupá-li  řeka, stoupá podzemní voda). Záplavy dodávají živiny lesu a  rozšiřují potravu pro vodní živočichy. Poskytují i vhodné prostředí k rozmnožování některých živočichů  (trdliště pro lososy).

Řeky.

Podzemní voda vyvěrá na povrch a vzniká pramen, který se mění v horský potok a postupně v řeku.

Tůně a rybníky.

Tůně jsou přirozeně vzniklé vodní prohlubně, rybníky mají umělý původ. V obojích prostředích probíhají stejné přírodní děje (vypouštění rybníka = vysychání tůně, přezimování živočichů v bahně, postupné zarůstání).

Jezera.

Jezera vznikla převážně působením ledovců nebo tektonickou činností. Mají velkou plochu i hloubku a tím se odlišují od rybníků (hranice nejsou přesně vymezeny). Skladba života je zde obohacena o organismy potřebující k životu větší hloubky.

Rašeliniště a slatiny.

Vznikají zarůstáním mělkých jezer a míst s vyšší hladinou spodní vody. zarůstání způsobují především mechy a rašeliníky, které se rozrůstají ve vrchní vrstvě a ve spodní odumírají. Vzniká tak rašelina, která je živnou půdou pro další organismy.

Podzemní vody.

Jsou to vody nad nepropustnými vrstvami, které se tu hromadí nebo pomalu odtéká. Tvoří ji prosakující srážky. V podzemní vodě je nízký obsah kyslíku a chybí zde světlo, které k životu  organismy potřebují.