Záchrana na vodě
Záchrana na vodě
Text pro LŠ VS Stvořidla
David Svoboda – Cedník
Příčiny nebezpečí na vodě
Příčiny nebezpečí na vodě můžeme rozdělit na příčiny objektivní a subjektivní. Mezi objektivní patří například vodní terén (tvar, sklon koryta, velikost a četnost překážek, přehlednost řečiště apod.), stavy břehů, charakteristická nebezpečí – víry, karfioly, ostré kameny (žula x vápenec), nepřístupnost, vodní rostliny; dále povětrnostní a klimatické podmínky (a z nich plynoucí vlny a teploty vody).
Subjektivní příčiny nebezpečí jsou například malá technická zdatnost, nedostatečné zkušenosti, špatný fysický stav, nevhodné plavidlo, nevhodná či žádná plovací vesta, špatné oblečení, helma, atd., neshody s partnerem, stres, hec, apod.
Dnes i tragické události se stávají na řekách jako je např. Vltava, kterou brázdí se svou plastovou džunkou z půjčovny nejeden sádelnatý turista s několika promile alkoholu v krvi a tupým výrazem rádoby profesionála. Nedávno jsem jednoho takového viděl sjíždět po břiše betonovou retardérku, kdy se nešťastník, po sjezdu notně obouchán a odřen, nechal táhnout za kanoí…
Výstroj a výzbroj na vodu a vodní záchranu
Každý vodák je potenciální záchranář, minimálně sebe a svého plavidla. Na těžších úsecích jen blázni a sebevrazi jezdí bez dostatečné výbavy, která se v mnohém shoduje s výbavou záchranáře. Proto se zde o některých částech výbavy zmíním, vynechávaje lodě a pádla.
Prostředky záchranné:
Házecí pytlík – jedná se o volně ložené, nikoliv smotané (!) plovoucí lano reflexní barvy v plovoucím obalu s úchyty o délce od 15 do
Hopšňůra – je šňůra cca 0,5 –
Karabiny – karabiny na hopšňůru a zásobní karabiny nacházejí rozličné použití k uchycení a propojení čehokoliv, improvizovanému slanění apod.
Smyčky – dtto, (viz dále )
Nůž – nůž není jen ledajakým doplňkem, měl by to být nůž zavírací, s možností otevírání jednou rukou (čep na střence), který dokáže v případě nutnosti probodnout i raft, uvolnit se z vlasců atd. (V polovině devadesátých let se v Rakousku přihodila tragická událost, kdy v převrženém raftu zůstal člověk za nohy zaklíněn a nadechnout se mohl jen při maximálním vypětí sil. Nikdo neměl nůž, aby probodnutím raftu umožnil dostatečný prostor pro dýchání a když po několika hodinách byl raft vyloven, nikdo v něm již nebyl.Tělo bylo objeveno o několik dní později.)
Píšťalka – v hlučné vodě jediná věc, která je trochu slyšet a dají se s ní dávat i signály. Píšťalka by měla být trvalou součástí každé vesty.
Osobní lékárnička – lékárnička s nejnutnějším obsahem na ošetření úrazů v nepromokavém pouzdře.
lano – lano o průměru 9 –
Ostatní výbava se řídí druhem akce.
Ochranné prostředky (tj. sloužící k ochraně člověka před chladem a možnými zraněními) :
Oblek – při vodní záchraně a na divočejších řekách je téměř nezbytný neoprenový oblek, který dobře tepelně izoluje a chrání před případnými zraněními. Neoprenový oblek může být různě silný, většinou od 3 do
Boty – jsou na vodě důležitým ochranným prostředkem. Stejně jako u obleku, používají se nejčastěji neoprenové botičky, ovšem s protiskluzovou traktorovou podrážkou o dostatečné síle. Lze také použít neoprenové ponožky v normálních botách.
Rukavice – Při manipulaci s ostrými předměty a v říčním korytě nepostradatelná součást výstroje. Do vody se hodí neoprenové, mnohdy mají i zdrsněnou dlaňovou část proti prokluzování. Pro práci s lanem jsou lepší kožené či látkové s ustřiženými konečky prstů pro lepší cit.
Plovací vesta – Odhlédneme-li od vest pro krásu a proti dešti (typ Čochtan), které nedrží deklarovaný vztlak, dostaneme se k plynulé řadě výrobků domácích (Hiko, Neomi) i zahraničních. Vesty se liší střihem a způsobem plnění podle účelu. Jachtařské vesty mají límec, který by při pádlařských sportech dost vadil. Vesty na divokou vodu a záchranářské vesty mají speciální konstrukce a doplňky: Jsou celkově robustnější, chrání tak lépe při nárazech na překážky v řečišti, mají pevná ramena umožňující za ně vytažení postiženého, dále jsou doplněny bezpečnostním popruhem s možností upnutí hopšňůry (viz dále). Mimoto mají na zádech kapsu na házecí pytlík, vepředu kapsy na nůž, karabiny a ostatní drobnosti, píšťalku. U výrobku od fy Hiko jsou určitou nevýhodou nepříliš kvalitní plastové přezky, které při opravdové záchranářské činnosti rychle odcházejí (naštěstí zatím jen ty nepříliš důležité).
Vesta musí mít správnou velikost, nesmí škrtit ani sklouzávat z těla a musí umožňovat volný pohyb. Minimální vztlak u vesty je dán v poměru k hmotnosti jedince (DIN, EN, CEE)
do
Ochranná přilba – skautům předpisem, ostatním je doporučeno od obtížnosti WW II mít hlavu chráněnu ochrannou přilbou. Ta musí poskytovat ochranu hlavě včetně spánků a zátylku. Dnes se dělají také helmy s chrániči obličeje (spodní čelisti), ale pro záchranáře tato helma není vhodná, špatně se s ní resuscituje.
Prádlo – polypropylen ve všech možných úpravách dnes kraluje u spodního prádla, ať se jedná o Moiru,
Organizace splutí a zabezpečení záchrany
Jak již bylo řečeno v úvodu, zajímají nás hlavně běžné vodácké akce, nikoliv specializované záchranářské podniky. Při organizaci putovní akce na vodu do WW II (např. tábor) je potřeba ze všeho nejdříve informovat osazenstvo o sjížděném úseku, nebezpečích na trase, způsobech záchrany a sebezáchrany, rozdělit kolektivní záchranné prostředky, překontrolovat jejich stav a určit první a poslední loď. Na vodě bychom měli jezdit tak, aby byla stále možná komunikace a přehled. Zde se osvědčují signály píšťalkou, u nás v oddíle např. často používaný „čelo stát“. Na jezech je potřeba (při sjíždění) zajistit záchranu potenciálně převrhlých lodí a lidí. (Stačí se jen dívat kolem sebe pod rozhodujícími jezy na Vltavě, já mám z letoška 6 nových ručníků, něco nápojů atd.). Při organizaci závodů a sjíždění těžších úseků je třeba detailnějšího plánování, popř. zřizování záchranných stanovišť (viz Loskot 1996). Velmi důležitý je nácvik krizových situací, kterého není nikdy dostatek.
Záchrana na vodě
Kapitola si neklade za cíl detailně vše popsat, chce nastínit hlavní body a dovednosti, které jsou potřebné a pro záchranáře nezbytné.
Po teoretickém základě první pomoci je potřeba se nejdříve seznámit se základními technikami záchrany tonoucích – tj. se skoky do neznámé vody (někdy také skoky bez zanoření hlavy či záchranářské skoky), přiblížení k tonoucímu, narovnání, uchopení, tažení tonoucího, vynášení a sebeobrany plavčíka. Některé techniky budou předvedeny v praktické části na LŠ. Při vytahování tonoucího platí některé obecné zásady – první pravidlo zní „osobní zásah až po vyčerpání všech ostatních možností“. Mohu-li, zachraňuji lodičkou, veslem, pádlem, kusem dřeva, surfem. Tonoucí téměř vždy podlehne panice a bezhlavě se chytá čehokoliv a není jednoduché se z jeho sevření vyprostit ani pro cvičeného plavčíka. Speciální skoky rozeznáváme tři – kročmý, v roznožení a „na zadek“ (viz obr. 2,3,4). Prvé dva jsou určeny spíše do bazénů a koupališť, třetí se skáče do divoké vody, abychom si jednak nezaklínili nohy o případnou překážku a také byli rovnou ve vhodné poloze pro plavání v peřejích. (viz dále).
Kročmý způsob – velkým krokem vkročíme do vody s rukama upaženýma, při dotyku nohama o hladinu prudce snožíme, současně rukama připažíme. Při správném provedení zůstane krk a hlava nad vodou.
Skok v roznožení skrčmo – do vody dopadáme obdobně jako u předešlého způsobu, ale nohy jsou v poloze začátečního prsařského záběru mírně pokrčené a roznožené. Ruce na rozdíl od předchozího jsou více vpředu.
Skok na zadek – při tomto skoku skočíme dopředu, ve vzduchu se otočíme a dopadáme tak, aby se zadek jako první dotknul vody (nikoliv nohy), rukama opět máchneme o vodu. (pozn.: Bez neoprénu a vesty se nám nezanořit hlavu povede jen zřídkakdy).
Další nezbytnou dovedností je ovládání plavání v tekoucí vodě (obr. 5). Plaveme vždy na zádech a tlačíme zadek k hladině, osou těla shodnou s podélnou osou proudu. Rukama na stranách manévrujeme.
Často se teoreticky a někdy i prakticky probírá záchrana z vodního válce a vývaru (obr. 6, 7). Ve vývaru je voda silně napěněná, vesta ztrácí svou nosnou kapacitu a postižený se propadá ke dnu, kde je uchvácen proudem. Ve válci je uchvácen rovnou, a svým způsobem se jedná o obdobnou situaci – postižený, který se tam mele, rychle ztrácí orientaci a bez vnějšího zásahu brzy tone (ve velkých válcích a vývarech). V menších umělých a větší části přírodních voda přeci jen dost odtéká, tudíž se podaří odtamtud dostat. Doporučuje se sbalit do klubíčka a co nejvíce tak eliminovat možná zranění. Při sebezáchraně, pokud to orientace dovolí, je nejlepší ocitnout se na hranici vývarové linie u dna a plaváním ji překonat. (Praxe však bývá jiná).
Sebezáchrana s lodí
Jedeme-li na vodu s úplnými nováčky, doporučujeme se s nimi hned povinně „cvaknout“. Zjistí tak, že to zas až tak hrozné není a že se z lodi dostanou vždycky. Současně nám to také umožní naučit je základní úkony při cvaknutí. Hlavní zásady jsou: Loď nikdy nepřevracet zpátky, držet pádlo, není-li to pro nás nebezpečné. Dále chytit loď za špici (úvaz) který směřuje proti proudu, nebýt pod lodí (ve směru proudu), abychom nebyli lodí přitlačeni na případnou překážku, a v klidu se dostat s lodí ke břehu či na mělčinu, kde ji můžeme vylít. Buď (kajak, kanoi) můžeme klasicky tahat bokem na břeh a přitom vylévat, je však méně namáhavé (dovolí-li to podmínky) vylít loď přímo ve vodě. To znamená vlézt si zespoda pod převrácenou loď, popř. do komínů, a střídavým nadzvedáváním proti partnerovi ji vylít. Často se dělá několik chyb. Při prvním zvedání je loď „přicucnutá“ k vodě, je potřeba ji lehce bočně naklopit, aby do ní mohl vzduch. Také není možné, aby zcela plnou loď jeden na své straně prudce zvedl celou, docílí tím zazdění partnera do dna. Celý proces vyžaduje jistou koordinaci a je dobré ho vyzkoušet.
Sebezáchrana raftu
Po převrhnutí raftového člunu se snažíme co nejrychleji chytit boční šňůry a přeručkovat k části nejvýše proti proudu. Raft samotný nám může velmi pomoci v nebezpečných situacích (vodní válec) a současně jsme s celou posádkou pohromadě(v ideálním případě). Sebezáchrana raftu na vodě je možná následujícím způsobem (obr. 8): Raft je možné převrátit pomocí šňůry „flip line“, upevněné buď v pytlíku na boku člunu, nebo u někoho na vestě. Určený člen posádky vyleze (s dopomocí) na převržený raft, roztáhne šňůru, nebo ji napřed připevní a pak roztáhne, a drže její konec se zhoupne dozadu, čímž člun obrátí za současného pádu do vody. (Je třeba se podívat, kam padá). Ostatní nesmí držením se na nesprávné straně bránit otočení. V nouzové situaci se místo šňůry dá použít i pádlo zaklesnuté za hlavici v boční šňůře člunu či u malých raftů lze vzít za boční šňůru přímo rukou. Není od věci natrénovat vytahování postižených do raftu. Nejlépe je zvedat za ramínka vesty (dovoluje-li to jejich konstrukce) a stát v podřepu, abychom zvedali nohama, nikoliv zády(!). Po částečném vytažení přechytneme za spodek vesty či oděv na zadku a dotáhneme plaváčka dovnitř.
Záchrana házecím pytlíkem
Z důvodů odlišného postupu rozlišujeme záchranu házecím pytlíkem na klidné vodě (do WW I), a na tekoucí vodě. Při hodu na klidné vodě držíme neházející rukou konec lana za oko, vymotáme cca
Záchrana z lodě
Zachraňovat lze např. kajakem, kdy zkušenější kajakista najede k postiženému, který se chytne kajaku za zadní úchyt či záď, u kanoe totéž. Bezvládného tonoucího s kajakem zachraňujeme tak, že u něj kajak převrátíme a na převrácený kajak ho natáhneme (podobně jako na záchranářskou bóji).
Upoutaný zachránce
Není vždy možné zachraňovat bez osobního zásahu. Bezpečnější je při tomto zásahu zachránce upoutat na lano, buď k pevnému bodu, lépe však s asistencí, která může v případě potřeby zachránce opět přitáhnout (např. z válce se sám asi nedostane, a už vůbec ne s postiženým). Současně je však nutné, aby byla možnost se z lana uvolnit. K tomuto účelu souží upnutí za bezpečnostní popruh na vestě, nebo improvizované upoutání v dvojité dračí smyčce (obr. 14, 15), více v následující kapitole. Velmi důležitým prvkem je zde správná poloha záchrany vůči proudům, vracákům a možným výlezům na břeh, aby nedošlo k situaci, že např. záchranář s postiženým vlaje v proudu uprostřed řeky na napjatém laně a není mocen se dostat ke břehu. Při osobním zásahu skokem pro postiženého skáčeme těsně za něj ve směru proudu.
Upoutaná plavidla
Při závodech nejčastěji se uplatňují upoutaná plavidla, ať už kanoe, rafty či jiné. Systémy upoutání a provedení najde čtenář v literatuře (Loskot 1996).