Něco málo o pádle
Stejně tak jako u lodí, k jejichž pohonu jsou stvořena, závisí volba pádel na druhu aktivity, které se hodláme věnovat. Vybrat si můžeme ze spousty malých, velkých, krátkých, dlouhých, hranatých, kulatých, rovných, prohnutých nebo všelijak pokroucených. Jak na to?
Kanoistická pádla
Víme už, že kanoistické pádlo se skládá ze tří hlavních částí: listu, žerdi a hlavičky. Většina českých vodáků dává přednost tzv. slalomovému typu pádla, tj. s listem dlouhým cca 40–45 cm. Poměr délky listu k jeho šířce bývá u slalomových pádel přibližně 2:1. Pro tato pádla je typická T – hlavička. Slalomová pádla jsou nejvhodnější pro turistiku na řekách jako je Lužnice nebo Sázava, pro putování po rovné hluboké vodě je lépe dát přednost tzv. rychlostnímu typu. Ten má delší a užší list (poměr délka : šířka může být i 3:1) a často také hruškovitou hlavičku („palm–grip“), která je při dlouhých cestách příjemnější do ruky.
Vhodná délka kanoistického pádla
Diskuse o správných délkách pádel se vede neustále a asi nikdy neskončí. Názory se mění a vyvíjejí spolu s vývojem lodí a novýchstylů. K notoricky známým doporučením typu: na divokou vodu pod rameno, na hlubokou pod bradu, letos přidáme některá zajímavá doporučení, která jsme pro vás sesbírali v zahraničí.
Znovu však připomínám, že všechna doporučení je třeba chápat jako orientační, neboť pohodlná délka pádla je individuální a i u dvou stejně velkých a stejně silných kanoistů, pádlujících na stejných lodích, se může dost lišit. Zde je tedy rada podle N. Whitesella: na rovné zemi si klekněte resp. sedněte do své kanoe, upažte jednou rukou (musí být vodorovně) a uchopte do ní pádlo hlavičkou dolů. Pokud je nyní hlavička opřena o zem a vy držíte upaženou rukou pádlo v místě přechodu mezi žerdí a listem, je to „vaše“ délka. Nespornou výhodou této metody je to, že kromě vašich tělesných proporcí bere v úvahu i loď, jejíž velikost je pro výběr pádla neméně důležitá. Pro větší jistotu správné volby doporučuje autor „v akci“ otestovat i pádlo o cca 5 cm delší i kratší. B. Dorfman doporučuje posadit se zpříma na podlahu a pádlo postavit opět hlavičkou dolů. Pádlo vhodné délky by přechod žerď – list mělo mít asi 5 cm nad vaší hlavou.
Kajakářská pádla
Začněme pro změnu délkou: na divoké vodě jsou nejběžnější pádla okolo 200 cm jen výjimečně bývají kratší než 195 a delší než 205 cm. Se stále zesilujícím zájmem o hraní a rodeo se z trhu vytrácejí délky nad 206 cm. Cílem už není jezdit rovně a rychle, hra s vodou vyžaduje větší obratnost a rychlé reakce – tomu vyhovují pádla kratší. Turistiky se tyto proměny netýkají, stále platí: na dlouhé cesty – dlouhé pádlo. Pro určení délky kajakářského pádla je rozhodující pohodlná šíře úchopu, proto je důležité si své první pádlo před koupí vyzkoušet (nejlépe na vodě). A podle čeho se tedy při výběru orientovat? Odborníci tvrdí, že optimální úchop je cca 10–12 cm od začátku listu a proto zvolte pádlo, které se vám bude pohodlně držet právě v takovém místě (držíte-li pádlo blíže listu, omezuje to možnost ponoření skutečně celého listu při záběru, větší vzdálenost jde zase proti trendu zkracování a větší pohyblivosti). Tato metoda bere v úvahu i různé délky listů (dvoumetrové pádlo s listy dlouhými 45 cm se bude držet jinak než stejně dlouhé s listy pouze 35 cm). Délku ale samozřejmě ovlivňuje i styl pádlování – agresivní jezdec s vysokou frekvencí záběrů dá přednost kratšímu, zatímco pomalejší a spíše defenzivní kajakář by měl volit pádlo o několik centimetrů delší. Již zmíněná podmínka ponoření celého listu při správném záběru úzce souvisí s celkovou hmotností pádla.
(Říkáte, že to nedává smysl? Uvažujte se mnou: pokud pádlem zabírám tak, že třetina listu není ponořena, je tato část při záběru úplně nefunkční a tedy zbytečná. Taková 1/3 listu už něco váží – záleží na materiálu, samozřejmě – proč ji tedy při každém záběru znovu zvedat, když ji nepoužívám? Stačí mi menší a lehčí list!).
Úhly kajaká řských pádel
Drtivá většina jezdců dnes používá pádla s listy pootočenými o 45°– 90°. Tato podivnost má své kořeny ve výkonnostním sportu. Pádla s pootočenými listy používají „štrekaři“ v Evropě již od konce 20. let. Důvodem je výrazně menší odpor listu ve vzduchu při přenosu vpřed. Od rychlostních kajakářů převzali toto vylepšení slalomáři, kterým dávalo natočení horního listu mimo jiné více prostoru v brance, a od slalomářů se tato pádla dostala do turistiky, kde však nemají žádné lepší opodstatnění než to, že jsme si na ně zvykli. Až teprve když se po letech závodění u vrcholových sportovců začaly objevovat problémy se zápěstími v důsledku jednostranného přetěžování přetáčením pádla, vznikla snaha omezit tento a neúčelný pohyb na minimum a úhly listů se z původních 90° začaly snižovat až na dnes běžných 45° (i méně). Svět rekreačního pádlování však na tento trend začal reagovat se značným zpožděním.
Až v době zcela nedávné se (sice nesměle, ale přece) začaly objevovat hlasy naznačující, že když nám nejde tak docela o ty výkony, že bychom si snad proto nemuseli po vzoru závodníků ničit zápěstí. To je, pane, rána pro nás odkojené pádly s pravým úhlem! Kdo z nás se v zájmu zdravých zápěstí odváží přeučit na rovné pádlo? Prý to není zas až tak těžké, za pár dní si člověk zvykne a po čase se dokonce zlepší celkově jeho technika… Nevím, netroufl jsem si to ještě zkusit. V jednom mají ale kritici přetočených pádel nepochybně pravdu. Kdybychom jezdili jen s rovnými, odpadly by nám problémy s pravými a levými pádly (těch levých je ve vodácké populaci, podle odhadů výrobců, jen cca 25 %). Pro většinu dnes aktivních jezdců nemá tento podnět asi žádný význam, domnívám se však, že za zamyšlení určitě stojí pro ty, kteří vychovávají nové adepty. Ti se nepochybně ale dnes ještě setkají s problémem při shánění rovných pádel – jen málo firem je zatím nabízí v kvalitě vhodné pro divokou vodu.
Tvary a rozměry listů
Playboatingová revoluce zasáhla silně i do oblasti pádel. Zatímco u cestovatelských pádel se nic převratného neděje (stále jsou nejlepší dlouhé úzké asymetrické listy), pádla na divokou vodu se bouřlivě vyvíjejí a to nejen co do tvarů, ale i materiálů. Náročné akrobatické prvky vyžadují velkou obratnost a rychlé reakce – tomu vyhovují krátká pádla s malými listy. I u creekingu je stále vyšší potřeba efektivních, přesných a správně načasovaných záběrů – opět krátká asymetrická pádla. Proto se velmi rychle prosazují nově (často i trochu módně) tvarované asymetrické listy. Objevují se nové „revoluční“ materiály – stále větší množství výrobců nabízí „nezničitelné“ listy z nylonu nebo polyamidu, rychle vzrůstá i obliba kevlar/karbonových kompozitů konstruovaných pro potřeby rodea nebo creekingu (pádla pevnější než slalomová a při tom stále nejlehčí). Rekreační divoká voda a hlavně vybavení pro tento sport se dnes už naštěstí vyvíjí samostatně a žije svým životem, nemusíme tedy už jen přebírat nástroje vyvinuté pro slalom nebo sjezd, ale můžeme si vybrat to co je pro nás opravdu vhodné. Záleží jen na nás a našem rozpočtu.
Existuje nerozbitné pádlo?
Zatím bohužel ne, ale některá se už blíží ideálu. Nejlepšími materiály na divokou vodu jsou zřejmě moderní plasty a kevlaro-uhlíkové kompozity (ty jsou mnohem lehčí, proto je používají hlavně závodníci). Na hladké vodě nehrozí tak velké nebezpečí nárazů na kameny, na dlouhých cestách navíc mnohem více oceníme opravdu lehké pádlo, proto jsou nejlepší lehounká pádla kompozitová nebo dřevěná.
(Převzato z malého průvodce, Autor: Honza Novotný, přepsal a upravil Čajíček)