Úplné základy jízdy na vodě
Malé vodácké opakování
Pavel Česák
Nepochybuji o tom, že to co dále napíši, většina z nás nejen zná, ale běžně a víceméně automaticky provádí. Přesto pokládám za užitečné tyto základní skutečnosti vyslovit. Je to totiž základní podmínka k tomu, abychom je uvědoměle dokázali předávat dál. Tedy:
1. Na vodu obtížnosti do WWII je nejvhodnějším plavidlem kajak nebo zavřená kanoe. Nezbytná je řádně upevněná plovací vesta (pro děti do 15 let s výtlakem alespoň 6kg, pro dospělé 7,5kg), přilbou a špricdekou rozhodně nepohrdneme.
2. Kanoi položíme na vodu přídí proti proudu. Kormidelník drží loď vepředu, háček nastoupí, zaklekne a zašprickuje se. Potom přidržuje loď u břehu nebo zapřením o pádlo a nastoupí kormidelník. Pouze tam, kde je tok tak úzký, že nelze provést obrat, nastupuje posádka do lodi s přídí po proudu v opačném pořadí. Klečet v kanoi na obou kolenou by mělo být samozřejmostí. Loď je mnohem stabilnější, než když pádlař sedí na sedačce jako vosa na bonbonu.
3. Při vyjíždění do proudu, z proudu do vracáku a přejíždění proudů platí jednoduché pravidlo: "břicho lodě proti vodě". To znamená, že loď musíme vždy naklonit tak, aby proud narážel do jejího dna a ne do boku. V praxi to někdy znamená i zdánlivě protipřírodní náklon ven ze zatáčky. Kdo tuto zásadu ignoruje, touží pravděpodobně po koupeli. Přejezdy proudu pod šlajsnou jsou ideálním nácvikem.
4. Tradičně se uvádí, že k řízení lodě je potřebná rychlost. Jde však o relativní rychlost vůči vodnímu proudu. Jestliže tedy v proudu před překážkou zrychlíme pádlování, může se stát, že k ní doplujeme tak rychle, že na vyhnutí nezbude čas. Samozřejmě si někdy můžeme pomoci zpomalením a tak kontrujeme, traversujeme napříč proudem nebo vyjedeme pomocnou kličku a podobně.
5. Při podjíždění překážky se vždy předkláníme. Kdo si myslí, že to je blbost, ať se poradí s doktorem Chocholouškem.
6. Překážkám v řece se snažíme vyhnout. Je lepší, když háček místo nesmělého zabrumlání "bacha kámen" raději přitahne nebo odlomí, důvtipný zadák podle toho přitahne nebo odsadí záď. Je-li kolize nevyhnutelná, najedeme na překážku přídí. Je to mnohem bezpečnější pro nás i pro loď, než náraz do boku.
7. Když už se práskneme a vykrysíme, udržujeme loď dnem vzhůru, aby ji nadnášel vzduch uzavřený uvnitř. Přidržujeme ji za špičku obrácenou proti proudu a snažíme se doplavat ke břehu, nebo vmanévrovat do vracáku. Pádlo je naše zbraň a proto je nepouštíme z ruky.
8. Při plavání v peřeji splouváme naznak čelem po vodě a nohama tlumíme nárazy na dno a překážky. Pouze na padlý strom naplaveme prsa, abychom nebyli staženi proudem pod něj.
9. Pamatujeme, že loď plnou vody nelze zdvihnout ani vytáhnout na břeh.
10. Přistáváme opět přídí proti proudu a vystupujeme v opačném pořadí než při nastupování.